Kdo jsme a o co nám jde…

Post-křesťanská kultura, která nás všechny ovlivňuje, vytváří „bloky“, které lidem brání v účasti na bohoslužbách. Jedná se zejména o obavu, že přilnutí ke konkrétnímu křesťanskému vyznání, v konkrétním sboru, bude znamenat:
1. omezení svobody v utvoření si vlastního světonázoru (jestliže mám věřit tomu, co vyznávám v Krédu)
2. omezení ve způsobech trávení volného času (jestliže mám světit neděli)
3. podporu finančního zajištění sboru (jestliže se mám podílet na financování „provozu“ kostela a farní budovy)
Výše uvedené obavy odrážejí priority současných formálních členů sboru. V prvé řadě se chtějí věnovat svým zálibám, spíše než se poutat k pravidelné a obětavé podpoře církve. Nechtějí být nařčeni ze sektářství, neboť si uvědomují, že křesťanské vyznání nestrpí uctívání idolů sobectví, pýchy, majetku, požitkářství, je v rozporu s životem pověrčivým, nemravným, zpustlým.
Shromáždění evangelíků v Havířově Bludovicích ovšem neklade důraz v prvé řadě na tzv. dogmata a z nich plynoucí omezení, nýbrž na rituál uzdravení (bohoslužbu a svátosti), prostřednictvím vnoření se do společného prostoru Boží lásky a spravedlnosti.
Církev (a konkrétně náš sbor) zve lidi do svého středu a nabízí jim zkušenost společně zakoušené Boží blízkosti, která díky své proměňující moci umožňuje zakoušet dosud nepoznané uspořádání lidských vztahů, včetně nového uchopení materiálního i duchovního světa.
Ve společně prožívané bohoslužbě a večeři Páně je člověk znovu umístěn do prostoru, který je vlastní Ježíši Kristu, a kterým je jeho věčný vztah s Bohem Otcem. V tomto prostoru se křesťané mohou nacházet pouze díky Kristově oběti, jeho povstání z hrobu a vstupu do nebe.